Odpuštění

Co tím myslím a jak to funguje. Odpuštění je opravdu mocný nástroj. Chápu, že nemusí být snadné odpustit někomu, pokud nám způsobil bolest. Nemusím souhlasit s jednáním, které se mi nelíbí, přesto můžu odpustit. Nedokážeme změnit minulost, ale dokážeme změnit program, který na jejím základě vznikl, pokud nám neslouží. A jedním z nástrojů jak toho dosáhnout je právě odpuštění. Můžeme ho provést jako rituál a odpustit při něm všem, co nás napadnou, můžeme při tom vyčistit staré vzpomínky, pustit staré křivdy, které nás drží, což je velmi očistné a uvolňující. Lpění na těchto pocitech a křivdách nás ovlivňuje na každém kroku. Uvědomme si, že odpuštění neděláme pro někoho tam venku, ale pro sebe. Má okamžitý dopad na tělo, myšlení a nastavení vnímání. Pokud je to pro někoho těžké, zkuste nejprve odpustit na nějaká procenta, vyzkoušejte co je přijatelné, 70% nebo 65% a třeba za pár dní už bude možné pustit to celé. A co je nejdůležitější, odpusťme sobě. Všechno co nás tíží, co si vyčítáme. Už se stalo, je to naší součástí, ale můžeme si odpustit a jít dál. Chyby děláme proto, abychom se něco naučili, mohli růst dál, není potřeba na nich lpět, jen si je uvědomit. Ano, udělala jsem chybu a třeba za ní i nějak platím, ale odpouštím si a zkusím to jinak. Buďme k sobě laskaví. Sami jsme si největšími soudci, ale není to potřeba. Život nám pošle další a další šance, a to je přece skvělé.

Dnešní úkol je tedy jasný, udělej si chvilku v klidu. Sedni si, zavři oči, pár hlubokých nádechů a výdechů a představ si toho, s kým jsi ve sporu, s kým si nerozumíš. Uvědom si, že je to také jenom člověk, také je veden svými programy, nastaveními. Hluboký nádech a výdech. Řekni nahlas nebo polohlasně: ODPOUŠTÍM TI, možná nesouhlasím s tím, co děláš, nehájím tvoje činy, já to mám nastavené jinak. ODPOUŠTÍM TI. A opravdu to prociť, nejsou to jen slova, prožij to odpuštění. Opakuj s dalšími lidmi, kterým potřebuješ odpustit a dovol si, ať proběhnou i vzpomínky s tím spojené. Není potřeba se u nich zastavovat, jen je nech projít. Nakonec odpusť sobě. Řekni nahlas: Odpouštím si vše, co má být odpuštěno, případně přidej, co konkrétně potřebuješ, aby bylo vysloveno. Zase opravdu prociť odpuštění. Dovol spojeným vzpomínkám, aby proběhly, nezastavuj se u nich, nech je plynout. Pak se zhluboka nadechni a nech, ať do těla proudí odpuštění, můžeš si ho představit jako růžový opar, může proudit skrz tebe, do tebe i od tebe, může být všude kolem. Zůstaň chvíli v tomto oparu a pak se zhluboka nadechni a vydechni. Máš hotovo. :-)